V čele české větve sklářského gigantu AGC, který v tuzemsku zaměstnává tisíce lidí, nově stojí šéf teplické sklárny Miloslav Zoula. Velkou výzvou, kterou má nový country manažer před sebou, je generální oprava linky v závodě Barevka. Nejenže jde o velkou investici, ale bude při ní nově použitá i experimentální technologie, která může znamenat revoluci pro budoucí výrobu plochého skla v Evropě.
Proč jste se rozhodl vzít post country manažera skupiny AGC v Česku?
Důvodů bylo samozřejmě více. Po více jak 25 letech ve firmě na různých pozicích znám velmi dobře všechny naše provozy a potřeby českých závodů a s jejich managementem mám vytvořeny dobré vztahy a dlouhodobě spolupracuji i s divizí Automotive. Pozice country managera je pro mě z pohledu manažera samozřejmě výzva a zároveň příležitost, jak podpořit spolupráci mezi našimi závody, společnostmi a jak podpořit pozici značky AGC na regionální i národní úrovni. Je to důležité z hlediska udržitelnosti a budoucnosti našeho podnikání ve střední Evropě. Důležitým impulzem byla i skutečnost, že jsem cítil podporu kolegů z českého managementu.
Do teď jste byl ředitelem teplické sklárny. Je to velká změna?
Předně musí upřesnit, že ředitelem teplické sklárny jsem stále. Takže pozice country managera je pro mě „funkce“ navíc. Dění ve firmě se mě téměř vždy jako ředitele našeho největšího závodu nějakým způsobem dotýká, takže z vnitřního pohledu dění ve firmě to pro mě až tak velká změna není. Z pohledu reprezentace a manažerského řízení velké firmy v České republice, především v kontextu dnešní doby překotných změn, krizí, které se odehrávají, shledávám, že pozice country manažera pro mě do budoucna přináší veliké výzvy….
Jak se dá skloubit šéfování řetenické sklárny a post country manažera?
Musí se dát, protože jinak to nejde, když jsem se do toho dal. Někdy je to opravdu dost náročné skloubit obě role. Jak moc, to se můžete zeptat mé manželky (smích). Teď vážně, pozice ředitele velkého závodu je spíše o systému řízení, neustálém zlepšování, funkce je to výkonná, priorita je výroba a plnění ukazatelů. Výroba samozřejmě s sebou přináší nenadálé i naléhavé situace, které se prostě musí řešit okamžitě a systémově. Pozice country managera je jiná, je potřeba mít čas na celkovou vizi, firemní strategii, budování pozice značky AGC na evropském trhu a v regionu. K řízení dlouhodobých potřeb firmy je zapotřebí mít trochu odstup, nadhled a strategické cíle. Takže zjišťuji, že skloubit obě role někdy není opravdu jednoduché.
Zažil jste už nějakou pernou chvíli?
Ano. Byla jí velice smutná událost smrtelného úrazu u nás v závodě na lince Coater při manipulaci s blokem skla, z konce dubna letošního roku. Taková událost vám výrazně zasáhne do všech plánovaných záležitostí a na dlouhý čas změní vaše priority dokonce i ve funkci country managera. Plnění některých svých předsevzetí, se kterými jsem nastoupil do pozice country managera, jsem musel dočasně přehodnotit a odložit.
Měl jste na starost rekonstrukci teplické linky R1 na výrobu plochého skla, která využívala celosvětově unikátní technologii výroby. Osvědčila se?
Tato technologie byla vyvíjena v rámci naší firmy v Japonsku a je určena především pro potřeby výroby specifických barevných skel pro automobily. Cílem bylo vybudovat flexibilní a energeticky úspornou výrobní linku. V tomto ohledu technologie splnila a stále plní své cíle. Tato linka je energeticky a z hlediska emisí nelepší linka ve skupině. Vývoj tavicí části technologie byl dokonce podpořen i dotací Evropské komise. Na druhou stranu se jedná o náročnou technologii, a to jak z pohledu celkové výše investice, tak i z hlediska zajištění provozu. Pro ekonomickou efektivitu na této lince je důležité mít naplněnou výrobní kapacitu.
Jaké převratné technologie a inovace nejnověji pomáhají s výrobou skla v AGC a na jakých pracujete?
Nové technologie ve výrobě plochého skla ve vyspělém světě a především v Evropě se soustředí na plnění závazků snižování emisí k dosažení cílů uhlíkové neutrality do roku 2050. My samozřejmě nejsme výjimkou. Cestou AGC v Evropě je vyvinout technologii výroby plochého skla elektrickým tavením, při kterém je možné výrazně snížit emise oproti stávající technologii tavení zemním plynem. Vyřešíme tím i požadavky EU na odklon od fosilních paliv.
Jaké velké projekty má AGC letos v plánu?
Pokud máte na mysli v České republice, tak je to jednoznačně generální oprava linky na ornamentní skla v závodě Barevka, kde se připravuje nová experimentální technologie na ověření možností elektrického tavení. Dále byla zahájena příprava výstavby nové linky na výrobu čelních skel v závodě Chudeřice, což je důležitá investice divize Automotive. I zde bude instalována nová AGC technologie.
Co všechno si slibujete od nové Barevky, na kolik vás investice vyjde a vrátí se?
Samozřejmostí je udržení výroby ornamentního skla v našem závodě, takže schválení celkové opravy linky nám umožní pokračování této tradice. Důležitým cílem nové Barevky je ověření možností elektrického tavení pro budoucnost výroby plochého skla a pro dosažení udržitelné budoucnosti. Cíl máme ambiciózní, chceme dosáhnout snížení přímých emisí při výrobě skla až o dvě třetiny proti stávajícímu stavu. Projekt má i velkou podporu Evropské komise a zmínila se o něm ve svém vystoupení v Praze v září 2023 i Ursula von der Leyen. Investice přesahující částku 30 milionů eur je takto vysoká právě z důvodu vývoje nové a ve výrobě plochého skla unikátní tavicí technologie v kombinaci s naší stávající nejlepší technologií tavení zemní plyn – kyslík.
Na co byste se coby nový country manažer chtěl nejvíce zaměřit?
Určitě se zaměřím na celkovou udržitelnost a implementaci firemní strategie našeho podnikání v regionu, zaměřím se v rámci závodů AGC více na spojení spolupráce divize plochého skla s divizí Automotive. Mým cílem je maximálně podpořit rozvoj všech regionálních aktivit AGC, abychom v rámci firmy byli zajímaví pro další investice a pro dlouhodobou udržitelnost našich výrob. A samozřejmostí je postarat se i o image naší firmy v regionu, přeci jen jsme dlouhodobě lídrem v regionálním hodnocení společností, takže rozhodně mám na co navazovat.
Sklárny podobně jako další odvětví průmyslu citelně zasáhla energetická krize. Jak jste se s tím vypořádali v AGC?
My jsme regionálně měli výhodu v podpoře velké celoevropské a celosvětové skupiny AGC. V rámci portfolia naší výroby ve skupině máme i výhodu navazujících výrobků s vyšší přidanou hodnotou, což nám pomáhá zmírnit dopady na naše závody. Přesto se u nás energetická krize projevila, nejvíce je to asi viditelné ve snížení výroby celé evropské skupiny. Projevuje se nutnost přenesení vysokých nákladů energií při výrobě skla do konečných cen a s tím souvisí i viditelný pokles poptávky.
Měli jste v době eskalace krize v plánu i krizové scénáře, jako je třeba vypnutí pecí a propouštění lidí?
Samozřejmě měli, plán byl připraven v případě nedostatku zemního plynu v České republice, potažmo v celé Evropě. Zahrnoval i variantu vypuštění a odtemperování našich pecí. To je postup, jak co nejšetrněji úplně odstavit naši výrobu. Nutno říci, že „vypnout“ sklářskou pec bez následků prakticky nelze. I při řízeném vypuštění skloviny a vychladnutí agregátu je potřeba počítat s velkými náklady na obnovení výroby. Hrozí i nevratné poškození žáruvzdorných materiálů. Jedná se pro nás o nejčernější scénář s mnohoměsíčním přerušením výroby. Proto jsme začali v roce 2023 s instalací záložního palivového systému pro naše 3 linky v Řetenicích.
AGC pracuje na snížení energetické náročnosti. V čem přesně to spočívá?
Snižování energetické náročnosti lze provádět pouze dvěma způsoby. Výměnou technologií, což u výroby plochého skla je zhruba jedenkrát za 20 let při generální opravě linek, nebo implementací procesů neustálého zlepšování. Při výměně technologií se snažíme použít vždy nejlepší dostupnou technologii ve skupině. Druhá cesta je systémové neustálé snižování energetické náročnosti. I proto jsme nově pro všechny závody dokončili v srpnu certifikaci systému ISO 50001 (energetický managment).
Do jaké míry se vás dotýká zelená politika Evropské unie? Je pro vás nějaké opatření zásadní?
Samozřejmě se dotýká, a výrazně. Výroba skla spadá pod systém emisních povolenek, což je nástroj, jak EU tlačí firmy ke snižování emisí. Je s tím spojena i část výrazného zdražování energií. Takže jsme nuceni se vypořádávat s výrazně rostoucími náklady na výrobu a rovněž s dalšími náklady na vývoj a zavedení nových technologií tak, abychom byli schopni plnit klimatické cíle EU. Dnes máme globální trh a je velkou otázkou, do jaké míry budou v budoucnosti zákazníci ochotni platit vyšší ceny za výrobky ekologicky udržitelné ve srovnání s výrobky z třetího světa… A to je problém celého těžkého průmyslu v EU. Z tohoto pohledu je pro nás zásadní nastavení včasného a hlavně funkčního systému „uhlíkového cla“ při dovozu výrobků ze zemí mimo EU. Považuji to za zcela zásadní pro budoucnost průmyslu v Evropě.
Jaká je vlastně momentální situace na trhu se stavebním sklem a jaká s automobilovým?
Co se týká trhu stavebního skla ve střední Evropě, situace je poměrně složitá. V rámci Evropské unie máme v ČR jedny z nejdražších energií. Na evropském trhu došlo i k výraznému propadu poptávky po stavebním skle a je veliký propad cen na německém trhu. V letošním roce jsou u nás nejvíce postiženy provozy interiérových skel a opracovaného stavebního skla, kde máme pokles výroby téměř o čtvrtinu. Zde je jasný vliv výrazného zpomalení stavebnictví. V automobilovém skle je situace nyní stabilní, po výrazném poklesu výroby aut z let 2020–2021, covidové a následně čipové krizi došlo ke konsolidaci a i k ustálení objemu poptávky. Naše divize Automotive prochází konsolidací kapacit, z hlediska výroby skla jsme na stejných objemech jako v loňském roce. A aktivity v našem závodě v Chudeřicích se dokonce v rámci optimalizace výrobních kapacit posilují.
