Od listopadových událostí roku 1989 uplynulo už neuvěřitelných třicet let. Jak na sametovou revoluci pohlíží obyvatelé našeho regionu? Jak jim zasáhla do života?
Josef Rajchert
59 let, trenér
Ústí nad Labem
Porevoluční doba mi umožnila naplno rozvinout mé schopnosti v oboru, který je náplní mého života. Netušené možnosti v oblasti cestování po celém světě, do té doby ve znalosti pouze Balatonu, Warnemünde nebo Burgasu. Svoboda podnikání, do té doby nemožná, se i pro mě, ukázala realitou. Dostudoval jsem obory, které se mi zdály nedosažitelné, dostal jsem se do celého světa. Mohu svobodně předávat své znalosti v karate dalším generacím bez omezení. Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří zastávají důležitá společenská postavení. Setkal jsem se i s panem prezidentem Klausem. Mí synové bez obstrukcí studovali a studují na vysokých školách. To jsou momenty které mi přinesl 17.listopad 1989.
Zdeněk Lhoták
62 let, důchodce
Klášterec nad Ohří
Zcela se mi převrátil život, ale samozřejmě, že k lepšímu. Za to nikdy nepřestanu být dost vděčný.
Zita Topinková
57 let, samostatná účetní
Chomutov
Rozhodně pocit svobody. Moci se rozhodnout podle vlastní vůle a jít si za tím. V době revoluce jsem už byla vystudovaná, ale umožnilo mi to se podívat trochu za hranice. V době revoluce jsem už byla vystudovaná, ale umožnilo mi to se podívat trochu za hranice. I když já jezdila do SRN každý rok na 14 dní i za totality, měla jsem tam matku. Pokud bych se nyní chtěla rozhodnout cestovat, tak můžu. Je to jen na mém rozhodnutí, a to za totality rozhodně nebylo a já si této možnosti svobodné volby nesmírně cením.
Jana Jirešová
49 let, obchodnice
Most
Život se změnil. Bylo mi skoro dvacet, když jsem spolu s ostatními zvonila klíči na náměstí v Ostravě a spolu s Havlem a Nohavicou zpívala hrdě naši hymnu. V očích jsem měla vizi lepšího světa. Světa bez ostnatých drátů, bez strachu vyjádřit se, bez lidské svobody. Přála jsem si cestovat, žít v čistějším světe, poctivou prací si vydělat na slušné živobytí a moci se dobře postarat o svou rodinu. A jak to vidím dnes? Chtěli jsme lepší budoucnost a naletěli jsme. O to bolestnější je vidět a vědět, jak to kazí dnešní mladí svým potomkům. Naše generace se práce nebojí, bojí se stáří. Víme, co se na nás chystá. Ale je to koloběh života. Lidská blbost je nesmrtelná a je to silný obchodní artikl.
Hana Marxová
43 let, pracovnice sázkové kanceláře
Lovosice
Byla jsem sice ještě hodně mladá, ale kdyby revoluce nepřišla, asi bych nemohla cestovat tam, kam bych chtěla. Život by ubíhal trochu jiným směrem. Proto jsem moc ráda, co se tehdy stalo. Já jsem díky tomu prožila mládí ve skvělých letech. Dnešní svět už je ale zase takový plný očekávání. Těžko říct, jak to tu bude vypadat za dalších třicet let.
Simon Malá
45 let, pekařka
Litoměřice
Pro mě se nic moc nezměnilo. Za komunistů jsem se nikam do zahraničí nedostala a teď je to to samé. Žila bych asi úplně stejně.
Jiří Řehák
52 let, učitel
Teplice
Listopad 1989 jsem s radostí přivítal. Jsem šťastný, že žiju ve svobodné bohaté zemi a že můžu cestovat. Mí studenti mají skvělou šanci studovat v zahraničí. Zpět se vracejí tolerantní lidé s velkým přehledem. Demokracie je mimo jiné o šancích, které tu předtím nebyly. Ale samozřejmě tu existuje skupina lidí, která ty šance nevidí nebo je neumí využít. Těch je tu překvapivě mnoho, a to mi dělá starosti. A taky mne mrzí, že školství zůstalo hlavně metodami výuky v minulém režimu.
Eva Tomsová
72 let, předsedkyně klubu seniorů
Trmice
Od roku 1991 jsem byla ve funkci ředitelky mateřské školy. Vstoupili jsme do právní subjektivity, a to bylo jako kdybychom začali podnikat, mnohem víc práce a mnohem víc starosti. Vůbec to nebyla legrace, ale byly to další možnosti. Po patnácti letech jsem odešla do důchodu. Jenom bych chtěla podotknou, že se vytratila soudržnost a láska k vlasti mezi lidmi. A to trvá dodnes.
Pavel Kuchynka
54 let, provozní manažer
Chuderov
Vzhledem k mému věku v době sametové revoluce nijak zvlášť. Teprve později jsem si uvědomil rozdíly v tom, co mohli moji rodiče, a jaké možnosti se s příchodem svobody a demokracie otevřeli. Takže bezprostředně jsem pocítil pouze absenci socialistické výchovy. Jo, a přestal být problém s dlouhými vlasy, který teď už ale nemám.
