Možná jste to ani netušili a obdivovali jste na cestách výjimečné architektonické skvosty postavené ze skla, které vyrobili skláři z koncernu AGC. Důkazem může být i Památník Tomáše Bati ve Zlíně nebo Muzeum dějin polských Židů. Další jedinečné stavby sloužící veřejnosti vám postupně představíme v našem seriálu tipů na výlet.
Zlín, Česká republika
Památník Tomáše Bati je architektonickou ikonou, která svým významem výrazně překračuje hranice České republiky. Byl vytvořen ve zcela ojedinělých historických souvislostech prudkého rozvoje moderního Zlína a pomyslně završil urbanistickou strukturu města budovanou Tomášem Baťou a Františkem L. Gahurou od poloviny 20. let. Památník však vznikl jako záznam události do značné míry protikladné ke zlínské dynamice: náhlé úmrtí Tomáše Bati při letecké havárii znamenalo okamžik zastavení a silné emoce, kterou autor návrhu promítl do konceptu této mimořádné stavby. Ta je současně manifestem moderní architektury i rozpracováním nadčasových kompozičních vztahů architektury klasické.
Původní fasáda z roku 1933 byla během 2. světové války, při náletu 20. listopadu 1944, z velké části zničena. Její oprava proběhla až na podzim roku 1946, kdy byl objekt přestavěn pro potřeby filharmonického orchestru a krajské galerie na Dům umění. Celková výměna skel však nikdy neproběhla a jednotlivé poškozené tabule byly v průběhu dalších let přesklívány různými, i odlišnými, druhy ornamentních skel. Několik původních skel však bylo naštěstí zachováno a podle nich mohlo být vyrobeno sklo nové. O celkové rekonstrukci Památníku se mluvilo od roku 2000, v roce 2016 bylo vyhlášeno výběrové řízení.
Jednání ohledně výroby skla však nebyla vůbec jednoduchá. Architekt obnovy Ing. Petr Všetečka trval na zcela totožném vzorovaném skle, jako byl originál, včetně nedokonalostí a vad odpovídajících dobovým technologickým možnostem výroby. Nebylo však možné zjistit původního výrobce těchto skel, a proto se investor obrátil na sklárnu AGC, jejíž jediná linka v Evropě na výrobu ornamentního litého skla je v závodě Barevka v Dubí u Teplic. Následovala řada testů, při kterých byla nakonec akceptována sklovina, a mohla začít výroba speciálního vzoru.
Lité sklo se vyrábí procesem, kdy sklovina je vtlačována mezi 2 válce a jejich vzor nebo textura je vlisována do jedné nebo obou stran pásu skla. Vzor tedy vznikl otiskem původního vzoru ornamentního skla z původní tabule a byl přenesen na válec. V říjnu 2017 byl potom válec s novým vzorem dodán do závodu a samotná výroba vzorovaného skla pod produktovým názvem Imagin Misty, tedy unikátního vzoru vyrobeného na zakázku, proběhla 30. října 2017. Do závodu v ten den zavítala také Česká televize, která zde o výrobě tohoto skla natočila reportáž.
Na přestavbu bylo použito celkem 1 660 m2 skel vyrobených v rozměru 320 cm × 185 cm a tloušťce 5 mm. Nařezání tabulí na přesné formáty proběhlo ve Sklenářství Nonstop ve Slušovicích, následné broušení a kalení ve zpracovatelském závodě AGC Fenestra ve Zlíně. Skla byla na fasádu Památníku nainstalována v průběhu září a října 2018. Poprvé se dveře Památníku Tomáše Bati, světově uznávaného architektonického klenotu, otevřely pro veřejnost 28. října 2018 v rámci oslav 100. výročí vzniku Československa.
V loňském roce se při příležitosti 90. narozenin budovy staly součástí expozice zlaté kapesní hodinky švýcarské firmy Movado, které patřily Tomáši Baťovi a které měl u sebe při svém předčasně a tragicky ukončeném letu do Švýcarska 12. července 1932. Hodinky, které věnovala Baťova vnučka Nadaci Tomáše Bati, musely však na podzim kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám opustit prostory památníku, přechodné zázemí našly v trezoru Nadace. Na své místo se opět vrátí na jaře tohoto roku. Památník Tomáše Bati můžete po krátké zimní přestávce opět navštívit od března, a to v pátek, sobotu a neděli od 10 do 16 hodin.
Muzeum dějin polských Židů
Varšava, Polsko
Deset let uplyne letos od doby, kdy se Muzeum dějin polských Židů ve Varšavě otevřelo veřejnosti. Stavba dokončená v roce 2013 je výsledkem práce týmu finských architektů, vedeného Rainerem Mahlamäkim, a sklidila obrovskou chválu. Poláci ocenili vzdušné a prosvětlené prostory a použití přírodních materiálů. Svůj podíl na působivosti tohoto díla, které je považováno za jednu z nejkrásnějších moderních budov ve Varšavě, mají skla od AGC, konkrétně ze severočeského zpracovatelského závodu AGC Processing Teplice a.s.
Zvenčí se jedná o klidně působící kvádr za prosklenou fasádou. Fasáda je přerušena pouze na jednom místě nepravidelným otvorem – vchodem do hlavní haly, který má symbolizovat přechod Židů přes Rudé moře a zlom židovských dějin způsobený holocaustem. Na fasádě je použitá patinovaná měď se zelenkavým barevným nádechem. Celková plocha zasklení činí 5 500 m 2. Jednoduché vnější zasklení je z důvodu bezpečnosti řešeno pomocí kalených a prohřívaných tepelně tvrzených skel s potiskem (skla Artlite). Fasáda a okna (1 300 m2) jsou vyrobeny z tepelně izolačních skel s ochranou proti slunečnímu záření. Část fasády tvoří bodově uchycená vrstvená bezpečnostní skla.
V září roku 2014 si muzeum do svého názvu přidalo slovo „Polin” (tedy „Polsko” v hebrejštině a v Jidiš), odkazující na legendy o příčinách příchodu Židů do Polska. Jedna z těchto legend popisuje, že když byli v roce 1492 Židé vyhnáni ze Španělska a následně i z Portugalska a z německých zemí, tak hledali nové útočiště. Slovo boží se jim mělo vyjevit na kousku papíru, který spadl z nebe. Mělo na něm být napsáno „Polin”, a jelikož Po lin (hebr. ןיל הפ) v překladu znamená přibližně „zde se usaď“, putující Židé se na místě zjevení usadili. Z dálky abstraktně vypadající potisk fasády je tvořen právě písmeny tohoto slova.
Muzejní budova nabízí 4 300 m2 výstavní plochy, což z ní činí největší evropské muzeum věnované židovské historii. Je vybaveno víceúčelovým sálem s kapacitou 500 návštěvníků, klubem, restaurací a kavárnou. Probíhají zde vzdělávací prohlídky, workshopy i přednášky. Hlavní expozice, která dokumentuje tisíciletou historii Židů v Polsku, byla pro veřejnost otevřena v říjnu 2014.
Cílem iniciátorů muzea nebylo vytvořit další muzeum šoa, nýbrž převyprávět tisícileté dějiny Židů v Polsku a ukázat, že židovské dějiny jsou bez Polska stejně tak nemyslitelné jako Polsko bez historie Židů. Muzeum tedy plní jak funkci tradičního muzea, tak i funkci kulturně-naučného střediska.
Muzeum se nezaměřuje pouze na druhou světovou válku a holocaust, ale popisuje i účast Židů na tvorbě polské kultury, vědy a ekonomiky. Líčí jejich historii od dob příchodu židovských kupců na území první polské republiky až po nejmodernější židovskou historii. Na financování projektu se podílel polský stát a město Varšava, Sdružení Židovský historický institut (SŻIH), který díky podpoře soukromých dárců z celého světa vyprojektoval stálou výstavu. Na výstavbu přispěla vláda Německa a významným dílem přispěla rovněž Velká Británie.
O tom, že Muzeum dějin polských Židů je jednou z nejkrásnějších nově postavených budov ve Varšavě a strhává na sebe pozornost doma i v zahraničí, svědčí fakt, že budova získala několik mezinárodních ocenění nejen za architekturu.
