Do povědomí veřejnosti vstoupil sympatický Vladimír Hron jako imitátor populární hudby. Nejraději imituje legendárního Karla Gotta. Rodák ze severočeského Mostu je držitelem několika diváckých cen TýTý. A se svou kapelou Drops hraje nestárnoucí hity Queenů.
Vaše dětství je spjaté s Ústeckým krajem. Jste mostecký rodák. Jak na dětství a mládí na severu Čech vzpomínáte?
Vzpomínám vždy velmi rád. Na první lásky, na své ochotnické začátky, na první kapelu, která se po týdnu rozpadla (smích), na úžasnou partu v Neprakťáku, na spolužáky a učitele ze základky, z gymplu, z fakulty… je toho opravdu hodně…
Vracíte se sem, máte tu rodinu, přátele? Nebo třeba pracovně?
Stále se vracím za maminkou a sestrou, u níž teď maminka žije. Pochopitelně se velmi rád vracím i z pracovních důvodů, mám-li třeba koncert v Mostě, či přilehlém okolí. Většinou to bývá doplněno, ať už vědomě, či nevědomky, o nějaké zajímavé setkání s lidmi, které jsem dlouho neviděl, což bývá vždy takovým příjemným bonusem.
Co konkrétně se vám na Mostecku líbí? Ta oblast nemá zrovna nejlepší pověst.
Když se někde narodíte a vyrůstáte tam, většinou si pojíte své vzpomínky s pozitivy. Je to jako s první láskou – i když po čase zjistíte, že při jídle nesnesitelně mlaská, v noci příšerně chrápe a nemyje si nohy, stejně ji milujete… ale teď vážně: v Mostě je samozřejmě spousta míst, které mám rád a kde jsem zažil mnoho hezkého. Ale zároveň spousta takových míst už neexistuje. Mám na mysli historický starý Most, který také pamatuji.
A naopak jsou tu místa, která se vám nelíbí?
Víte, scestoval jsem už pořádný kus světa a ze zkušenosti vím, že i na těch nejošklivějších místech nakonec najdete něco hezkého. Jinými slovy, pro mne je vlastně každé místo svým způsobem krásné.
Kdy jste se rozhodl, že se budete věnovat právě umění? Tíhl jste k tomu od dětství? Byl jste takový ten „bavič třídy“?
Ano, neštítím se ani označení “třídní klaun”, nebo chcete-li “šašek”. Podobná pojmenování mě nikdy neurážela, ba naopak, býval jsem na ně pyšný. Že se tím budu moci i živit, jsem zjistil velmi záhy. Bylo mi pět, když mě na dovolené na Višňové postavili na prázdný barel před hospodou a za vyprávění anekdot krmili pamlsky tak dlouho, že to můj žaludek nevydržel (smích).
Jste moderátor, zpěvák, komik a výborný imitátor. V které z těchto činností se cítíte nejlépe? Co je vám bližší?
Miluji vše, nejlépe kombinaci všech těchto disciplín. Proto se označuji nejraději jako entertainer. Není pro mne důležité, jestli zrovna tančím, zpívám, nebo vyprávím nějakou historku, důležité je jen jediné – baví-li se divák.
Imitování nezvládne každý. Jak je těžké se hlasy naučit?
To je velmi individuální. Někdy to jde úplně samo, jindy je to delší. Protože chci však především pobavit, neučím se jen hlas jako klasičtí imitátoři, ale též různé manýry, pohyby a taneční kreace. A to už bývá složitější…
Jak dlouho jeden konkrétní trénujete?
Na hlas většinou stačí den až dva, jak už jsem ale říkal, následují další detaily, a tam už to bývá takzvaně „kus od kusu“.
Který děláte nejraději?
Nejraději mám asi hlas Karla Gotta. Nejen proto, že jej mají rádi diváci, ale i proto, že jsem s ním spjat už od dětství. Navíc jsem od dětství toužil se s ním setkat a osud mi dovolil se s ním protnout nejen v rovině pracovní, ale i lidské. Byl mi inspirací, dobrým učitelem a nezištným rádcem…
A nejméně rád…
No, a nejméně rád mám asi hlasy politiků, neboť humor na toto téma je čím dál smutnější…
Jak vzpomínáte na televizní show „Jsou hvězdy, které nehasnou“ nebo „Abeceda hvězd“, kde představoval slavné zpěváky a zpíval jejich největší hity?
Nelze než vzpomínat s láskou. Díky fenomenálnímu režisérovi Františku Polákovi se mi splnily snad všechny dětské sny! Zpíval jsem bezmála se všemi hvězdami našeho hudebního nebe, natočil s nimi nespočet duetů, naučil se spoustě nových věcí ohledně televizního řemesla a jako malý bonus jsme za sedm let společné práce získali hned čtyři ocenění TýTý. Je krásné, když se vám v životě podaří dotknout se toho, co považujete za nemožné…
A co muzikantská kariéra? Hrajete s kapelou Drops hity Queenů. Proč zrovna Queen?
Queen mě oslovili už v útlém mládí. Bylo mi deset, když jsem poprvé slyšel album „A Night at the opera“, ze kterého pochází nesmrtelná Bohemian Rhapsody. Taková věc vás navždy změní. Ještě zvláštnější však je, že vždy, když jsem mluvil s Karlem Gottem na téma práce, říkával mi, že když mě poprvé slyšel zpívat Freddieho Mercuryho, běhal mu mráz po zádech a že bych měl udělat nějaký projekt na téma Queen, že na to mám správnou hlasovou energii. Pravdou zůstává, že je to muzika, která mě i po všech těch letech stále nesmírně baví.
Kde vás můžou fanoušci vidět?
Doporučuji sledovat mé stránky vladahron.cz, nebo Facebook, doba je taková, že sám pořádně nevím, kdy a kde budu, protože sami dobře víte, jak nejistá bude tato sezóna pro kulturu…
Poslední měsíce výrazně poznamenala pandemie koronaviru. Při čem vás zastihla nařízená opatření?
Pochopitelně při práci. Zrovna jsme chystali sérii vystoupení s projektem Queen the Story v zahraničí a jednání se zahraničními partnery se samozřejmě zasekla na mrtvém bodě. Otázkou zůstává, co bude dál. Pro nás, jako pro umělce se samozřejmě zcela zastavil pracovní život. Je zbytečné o tom mluvit. Kdo nezažil, nepochopí…
Jak jste trávil čas, který byste za normálních okolností věnoval divákům?
Vzhledem k tomu, že má práce je celý můj život, nemohl jsem dělat nic jiného než pokračovat v daných reáliích. Zpíval jsem nejprve z ložnice, posléze z dětského pokojíku. Mám za sebou za dobu lockdownovou bezmála 200 živých vysílání na Facebooku a touto cestou bych ještě jednou chtěl poděkovat všem, kteří byli při tom.
Co zajímavého vás v nejbližší době čeká nebo jste právě dokončil?
Teď už se jen každý den modlím, ať se život navrátí do normálních kolejí, protože mohu plánovat, co chci, realizace však je podmíněná situací, která momentálně je. Věřím, že budu moci zpívat a bavit své publikum, to mi pro tento okamžik stačí. Rád bych pochopitelně představil jeden velmi zajímavý, nový projekt, ale to samozřejmě záleží na vývoji a dalších okolnostech…
Jste činorodý člověk, když máte čas, jak rád odpočíváte?
Miluji cestování a to je další z věcí, která opět téměř nebyla možná. Přesto všechno jsem v minulém roce dokázal alespoň párkrát doslova prchnout za hranice. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl třeba na konci sedmdesátých let, určitě by mi to ani nepřišlo divné, ale teď…? Jinak dokáži relaxovat u docela obyčejných věcí – poslouchám muziku, kouknu na film, zahrajeme si doma karty, přečtu si knížku…
Určitě máte mnoho plánů, prozradíte nějaké?
Pokud chcete rozesmát Boha, řekněte mu o svých plánech… v tomto musím s autorem tohoto citátu, kterým je mimochodem Woody Allen, plně souhlasit. Plánů mám nespočítaně, ovšem netuším, zda Bůh dá… Přesto tvrdím, že je třeba plánovat neustále, neboť pokud zastavíte, je možné, že se zítra už neprobudíte…
